Bude to dobrý…
Vyjdeme z toho s delšíma vlasama a pár jich bude i bílých.
S rukama i domácnostmi svítícími čistotou
a ve starém oblečení.
Se strachem i touhou vyjít ven.
Se strachem i touhou s někým se setkat.
Vyjdeme z toho s prázdnými kapsami a plnými spížemi.
Budeme zase umět péct chleba a neplýtvat jídlem.
Budeme si pamatovat, že lékař a zdravotní sestra si zaslouží větší potlesk než fotbalista a že dobrého učitele displej nenahradí.
A že šít roušky je někdy víc nežli šaty podle nejnovější módy.
Že technologie je důležitá, dokonce životně, použije-li se dobře, ale nebezpečná, když se myslí jen na vlastní užitek.
A že ne vždy je třeba nasednout do auta a prchat kdovíkam.
Vyjdeme z toho víc osamocení, ale s větší touhou být spolu.
A pochopíme, že život je krásný – když jsi naživu.
Že jsme kapky v jednom moři.
A že některé situace zvládneme jen společně.
Že dobro či zlo přichází často odkud ho čekáš nejméně.
A při pohledu do zrcadla si řekneme, že mít bílé vlasy není tak špatné.
A že být s rodinou je fajn a hníst těsto na chléb pro ty nejbližší nás naplňuje hrdostí.
Naučíme se vnímat dech svůj i ostatních, i malá zakašlání, a dívat se navzájem do očí, abychom ochránili své milované.
A respektovat druhé a základní pravidla soužití.
Snad to tak bude.
A možná ne.
Ale chci doufat, že všechno je možné a že lze být lepší…
PS: Nevim kdo je autor, ale mluví mi z duše ❤️🙏