www.evanapady.cz
Velký pátek je dnem, kdy byl Ježíš odsouzen, ukřižován a následně pohřben, proto se mu říkalo někde i Bolestný nebo Žalostný.
Ježíš podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne, proto v tento čas bývá často speciální bohoslužba. Kostel bývá vyzdoben jen velmi prostě, nehrají ani varhany, kněží na znamení smutku, vděku a pokory odříkávají modlitbu čelem k zemi. Kostelní zvony také mlčí. Místo nich se ozývaly jen řehtačky a další nástroje, které ohlašovaly klekání a poledne.
Velikonoce jsou pro křesťany největšími svátky, připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Mnohé velikonoční zvyky a tradice ale pocházejí i z předkřesťanských dob. Víte, jaké jsou nejznámější a kde se vzaly.
Velikonoce nejsou jen křesťanské svátky, jejich tradice vyrůstají ze starších židovských i pohanských zvyků. Oslavovala se smrt zimy, příchod jara a nový život. Jaké jsou v současné době nejčastější velikonoční tradice a zvyky?
Pašijový týden
Svatý týden předchází Velikonoční neděli. Začíná Květnou nedělí a křesťané si během něj připomínají poslední dny Ježíšova pozemského života. Jeho hlavním motivem jsou pašije (z latinského passio – utrpení), které připomínají Ježíšovo umučení.
Každý den Svatého týdne má svoji barvu a také se s ním pojí zvyky. Víte, co dělat například o Škaredé středě nebo na Zelený čtvrtek?
Vejce je nejdůležitější symbol Velikonoc, a to v pojetí křesťanském i pohanském. Symbolizuje zrození a nový život, koloběh života a smrti, znovuzrození a také hrob Ježíše Krista. K vajíčkům neodmyslitelně patří i kuřátka, která značí nový život i jarní svěžest.
Zdobené vejce se nazývá kraslice. Vejce se zdobila již ve starověku, používala se nejčastěji červená barva, která symbolizovala krev Krista. Barvení mělo i praktický význam, lépe se tak poznala vejce vařená od syrových. Vařená vejce byla určena pro koledníky, vyfouknuté ozdobené vejce pak bylo nejčastější součástí velikonoční výzdoby.
Vedle barevných vajíček je v mnohých domácnostech na stole ještě velikonoční beránek. Beránek je symbol čistoty, nevinnosti a poslušnosti. Beránkem izraelité o Pesachu uctívali památku vysvobození z egyptského otroctví. Jako obřadní pokrm je znám už od středověku, i když se neví, jestli šlo o beránčí maso, nebo moučník. Beránkem božím je označován i Ježíš Kristus, který se obětoval pro spásu světa.
Stejně jako k Vánocům vánočka patří k Velikonocům mazanec. Připravuje se z vánočkového těsta, původně se ale pekl slaný, nikoliv sladký jako dnes. Jeho tvar měl symbolizovat slunce, na vrchu se dělal symbolický kříž. Pekl se buď na Bílou sobotu, nebo na Boží hod velikonoční, důležité ale bylo, že spolu s beránkem a dalšími velikonočními dobrotami se nechával světit. V některých krajích se svěcené jídlo snědlo vestoje v kostele, jinde jím hospodář podělil rodinu a návštěvy, část dal zahradě a studni, aby byla úroda a voda.
Středa je den, kdy podle historie Jidáš zradil Ježíše. Na Zelený čtvrtek pak přestávají zvonit zvony, říká se, že odlétají do Říma pro požehnání a vracejí se až v sobotu večer, aby stihly zvěstovat zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zvony a varhany pak na vesnicích nahrazoval zvuk řehtaček. V některých krajích se nechodí na koledu v pondělí, ale právě ve čtvrtek nebo na Bílou sobotu. Chlapci s řehtačkami se zastaví u každé chalupy a za říkačku o zradě Jidáše dostávají vejce, sladkosti či peníze.
Tradice pletení pomlázky a šlehání dívek sahá až do středověku. Chlapci a muži o Velikonočním pondělí obcházejí dívky a ženy a vyšleháním pružnými a mladými proutky jim předávají zdraví a krásu a celkově je „pomlazují“. Odtud tedy pomlázka. Od žen dostávají na oplátku na pomlázku pentle různých barev, vajíčka, sladkosti a někde i alkohol. V některých oblastech chlapci polévali děvčata vodou, jinde to bylo naopak.
K Velkému pátku se váže i řada pohanských zvyků, podle našich předků se v tento den děly zázraky – například se otevírají hory a vydávají své poklady. Získat vám ho pomůže třeba zaklínadlo od Anče z Krkonošských pohádek: „Horo horo, otevři se pro člověka poctivýho a vydej mu málo z bohatství svýho.“
Místo, kde se poklad ukrývá, prý prozrazují různá světýlka a mihotavé plamínky, záře probleskující skalními štěrbinami či dokonce zlaté kapradí. Blaničtí rytíři mají podle pověry naopak na Velký pátek z hory volnou cestu ven a vycházejí zkontrolovat český lid.
Prospěch se dal v tento den přičarovat také hospodářství. Jedna z pověr například praví, že kdo se na Velký pátek projde po svém pozemku a bouchá přitom cepem o zem, vyžene krtky k sousedovi.
Lidé vstávali na Velký pátek ještě před východem slunce a po modlitbě vyráželi k potoku: magickou moc má prý v tento den i voda. Někdy se jí říkalo také „jordánka“ (podle řeky, ve které byl Kristus pokřtěn) nebo „šťastnice“ a přinášela krásu a svěžest. Dokonce prý léčila, někteří hospodáři v ní proto omývali také dobytek či koně.
Tento významný den neměl být rušen všedními starostmi. Na Velký pátek se nesmělo orat ani kopat: proto bylo zvykem sadit hrách o den dřív, jak nařizovala pranostika: „Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!“
Dnes je Květná neděle, kterou si věřící připomínají vjezd Ježíše do Jeruzaléma a jeho blížící se utrpení, smrt a vzkříšení. Při bohoslužbách se předčítá zpráva o umučení Ježíše Krista, tedy pašije, a v kostelích se světí kočičky a jiné zelené větvičky symbolizující palmové ratolesti, kterými byl vítán v Jeruzalémě.
Velikonoční tradice
Datum Velikonoc se odvozuje od velikonoční neděle, která je první nedělí po prvním jarním úplňku. Po Květné neděli následuje Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa a Zelený čtvrtek, který je prvním dnem, kdy se připomíná Kristovo třídenní utrpení a vzkříšení. S večerem na Zelený čtvrtek přichází takzvané velikonoční třídenní (triduum), které zahrnuje Velký pátek, Bílou sobotu a nedělní Boží hod velikonoční.
Missa Chrismatická
Na Zelený čtvrtek, velikonoční třídenní zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota začíná pro nás křesťany, období utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Na zelené čtvrteční ráno slouží biskupové mši svatou se všemi knězi své diecéze na památku svátosti. V této mši zvané Missa Chrismatitida – mše svatých olejů, biskup svatí tři druhy oleje: krism, olej katechumenů a olej nemocných. Tato mše má být projevem jednoty kněží s biskupem. Homilia následuje obnovení kněžského slibu.
Dnes je Škaredá nebo také Černá středa, jeden z dnů pašijového týdne, který začíná Květnou nedělí a končí Velikonocemi. Věřící si připomínají den, kdy Jidáš zradil Ježíše Krista. Nazývá se též sazometná podle zvyku čištění komínů.
Jidáš Iškariotský byl jedním z dvanácti Kristových učedníků, který Ježíše podle legendy zradil a prodal za 30 stříbrných. Ze zoufalství nad svým skutkem se později oběsil. Dodnes se pečou z kynutého těsta sladké jidáše, často ve tvaru pletence připomínající provaz, na kterém Jidáš ukončil svůj život. Podle tradice se mají jidáše jíst ke snídani na Zelený čtvrtek.
Se Škaredou středou bývaly dříve spojeny další zvyky – zatímco se na Modré pondělí začínalo uklízet a na Šedivé úterý se vymetaly pavučiny z koutů, o Škaredé středě by se měly vymést saze z komína.
