Letos si připomínáme už 31. výročí sametové revoluce. Tehdejší Československo se v listopadu roku 1989 vymanilo ze spárů totalitního režimu a slavilo návrat k demokracii. Co se stalo roku 1939 a 1989?

Den za svobodu a demokracii, to je 17. listopad. K tomuto datu se vážou hned dvě události, které od sebe dělí 50 let. První je z roku 1939, kdy byly nacisty uzavřeny vysoké školy. O 50 let později – tedy v roce 1989 – zase proběhly studentské protesty na Národní třídě, které vedly k pádu komunistického režimu.

Státním svátkem se 17. listopad stal až v roce 2000, kdy občané České republiky poprvé oslavili nový státní svátek Den boje za svobodu a demokracii. Do roku 2000 měl 17. listopad pouze status významného dne. Tento den si připomínají také na Slovensku.

Je to připomínka, že svoboda a demokracie není samozřejmostí, ale byla vykoupena mnohdy i našich životy hrdinů. Uchovejme prosím tyto hodnoty i do budoucna a nenechme nikoho nám svobodu a demokracii opět vzít. V jaké zemi budeme žít, totiž záleží jen a jen na nás. My všichni spoluutváříme naši společnou budoucnost.

Přeji všem hezký sváteční den.

„Martinská husa. Martin přijíždí na bílém koni.“ Kdo byl sv. Martin? Voják, který odložil zbraň a sílu paží. Jeho zbraní se stalo slovo evangelia, sdílení víry bez potřeby si silou vynucovat respekt a vnucovat svému okolí nabídku Ježíšovy zvěsti. Zkušenost Boží blízkosti přetvářel v úsilí být blízko druhým.

Den veteránů se ve světě – především v anglosaských zemích – slaví 11. listopadu. Jeho symbolem je květ vlčího máku, jenž vetknutý do klopy vyjadřuje úctu a vzpomínku na bývalé vojáky a bojovníky. Rádi bychom tuto tradici připomněli i v České republice.

Toto je nový systém, kterým se bude řídit život v Česku v době pandemie

PETR ŠVIHEL

15:48

Rizikové skóre. Tak zní nové sousloví, které bude určovat epidemiologická opatření v Česku. Skóre bude vyjádřeno číslem od 1 do 100 a bude navázáno na škálu pěti úrovní opatření. Detaily nového rozvrhu se ale ještě ladí.

Článek

Kdo se bude chtít ráno zorientovat v tom, do jaké epidemické situace se probudil, postačí mu už brzy podívat se na hodnotu jednoho čísla.

„Každý z nás dostane každý den jedno číslo od 0 do 100, které bude kvantifikovat riziko. Bude k dispozici jak pro kraje, tak pro celou zemi a na toto číslo bude navázaný systém pěti úrovní jednotlivých opatření, která budou přesně definovaná,“ vysvětloval novinku v pátek ministr zdravotnictví Jan Blatný.

Systém ještě není dotažený do konce, ale jak řekl, dal ho dohromady „obrovský mozkový trust“ složený z odborníků z ministerstev i univerzit. Nyní se bude testovat a připomínkovat ho mají i další resorty, kterých se to týká.

Aby ministr vysvětlil princip rizikového skóre, uvedl příklad.

„Budu vědět, že při riziku 20 procent je aktivováno opatření číslo dvě. Ve chvíli, kdy se (riziko) přiblíží 40 procentům, dojde k aktivaci opatření na úrovni tři,“ líčil ministr s tím, že ve chvíli, kdy riziko zase klesne, sníží se i opatření.

Uvádět se bude celostátní skóre i skóre pro jednotlivé kraje – tak aby se opatření mohla případně dotýkat jen určitých oblastí. Systém by se měl průběžně aktualizovat. Nikoli jednou za týden, jak tomu bylo v případě dosavadního semaforu. Rizikové skóre bude podle ministra viset na stránkách Ústavu zdravotnických informací a statistiky 24 hodin 7 dní v týdnu.

Aby se každý v systému opatření, která jsou na jednotlivá skóre navázána, vyznal, představil i základní náčrt tabulky s konkrétními pokyny pro jednotlivá odvětví.

Tak například: když bude situace dobrá a skóre bude vázáno na stupeň jedna, budou v daném místě roušky povinné pouze ve vnitřních prostorách, bude tam platit zákaz shromažďování nad 100 osob a bary a restaurace zůstanou zavřené „jen“ mezi půlnocí a šestou hodinou ranní.

Když se ale skóre zhorší a začne platit stupeň dva, pak bude nutné nosit roušky i venku, kde není možné dodržovat odstup 1,5 metru, nebo se sníží počet lidí, kteří se mohou shromažďovat. Od třetí úrovně se například přechází ve školách na rotační systém a ruší se účast diváků na sportovních akcích.

Pátý stupeň znamená uzavření škol, zrušení sportovních i kulturních akcí a zákaz návštěv.

Jak ale ministr zopakoval, tyto konkrétnosti se ještě ladí a nemusí jít o finální podobu.

Jak se vypočítá skóre od 1 do 100

Rozhodující budou čtyři parametry:

» 14denní incidence na 100 tisíc obyvatel.

» 14denní incidence na 100 tisíc obyvatel, se zaměřením na subpopulaci seniorů.

» Zjednodušený výpočet reprodukčního čísla (podle modelu převzatého z Německa).

» Pozitivita testu (říká, jakým způsobem se virus v populaci chová).

Pátky rád věnuji inspirativním lidem. Mnozí z těch, na které vzpomínám, už nežijí, jejich poselství však ano. A když se blíží Dušičky, vždy si vzpomenu na Něj. Nejen proto, že se v těchto dnech narodil, ale že mi svými pohledy na život zůstal hluboko v srdci. Pokaždé se ptám: Co by asi tak dnes říkal? Jak by v tom, co prožíváme, našel něco dobrého?

JAN TŘÍSKA (4. listopadu 1936–25. září 2017) jako první změnil můj životní náhled na bohatství. Říkal, že bohatý je ten, kdo je šťastný. Že štěstí může plynout i z materiálního bohatství, ale mnohem spolehlivější je, když štěstí nalézáme ve vlastní schopnosti každý den překonávat nesnáze, odstraňovat předměty vnitřního neštěstí. Ano, říkal, že štěstí je vlastně v nesnázích, potažmo v našem zdolání těchto nesnází.

Jako kdyby štěstí přinášel boj. Jako kdyby to, co si vybojujeme, nás učinilo šťastnými.

Myslel jsem na jeho memento, když jsem vytvářel Vánoční Speciál – neobvyklý dárek pro Vaše blízké, na nichž Vám záleží. Až si ho pod stromečkem rozbalí, překvapí je, že nedostali věc, ale zdroj dobrých emocí, myšlenek, zklidnění, motivace. To hlavní do této těžké doby.

Jan Tříska mě tak učil nic nevzdávat. Chápat, že pokud jsem nešťastný, tento pocit pouze vyjadřuje, že jsem ještě nedošel na konec cesty, neporazil nesnáz, nesáhl si na štěstí. Že zkrátka ještě ta nesnáz „není položena na lopatky“ a já si ještě nezasloužím odměnu.

Mnozí mají Jana Třísku zafixovaného jako herce, ale herec pouze opakuje někým napsané věty. On byl originál a jeho myšlenky mnohdy pozoruhodnější než nejlepší filmové repliky – dám Vám ochutnat třicet z nich, které mi nejen ulpěly v mysli, ale mou mysl i utvářely:

1. „Pokud žiješ jen pro to, aby Tě lidé přijali, pak umíráš s každým jejich odmítnutím.“

2. „V Bibli je příkaz ,Neboj se‘ třistapětašedesátkrát. Myslím, že záměrně. Je to připomínka na každý den, abychom žili beze strachu. Protože jen tak skutečně ŽIJEME.“

3. „Ostré slovo? Nepoužívám ho. To už raději mlčím. Všiml jsem si, že moudří lidé mají své myšlenky v hlavě, hlupáci na jazyku.“

4. „Když jsem v roce 1977 utekl za hranice, nebylo dne, abych se pak neobviňoval. Vypadalo to totiž, že se dvěma dětmi umřeme hlady. Čas mě naučil dívat se ne zpět, ale dopředu, a nikdy si nevyčítat rozhodnutí, které jsem v dané chvíli vnímal jako nejlepší.“

5. „To nejlepší na minulosti je, že nám ukazuje, co si nemáme přinášet do budoucnosti. A to nejlepší na přítomnosti je, že už to při pohledu do minulosti chápeme.“

6. „Tajemství životního štěstí není v tom, CO děláš, ale JAK to děláš. Není v tom, CO vidíš, ale JAK se na to díváš. Není v tom, CO Ti přináší nebo odnáší život, ale JAK dokážeš prožít každý jeho okamžik. O štěstí nebo neštěstí člověka nerozhoduje CO, ale JAK.“

7. „Když jsem byl v životě na dně, nejvíce mi pomohlo představit si sebe jako mrtvého. Bez možnosti už cokoli změnit. Jakmile jsem to procítil, otevřel jsem oči. Najednou jsem měl moc změnit úplně všechno.“

8. „Někde jsem slyšel, že člověk má jít do hrobu zhuntovanej. Nesouhlasím s tím. Člověk má jít do hrobu především vzdělaný. Proto se pořád učím. Duše totiž smrtí neumírá.“

9. „Nejvíc zbytečných starostí mi v životě ubralo uvědomění, že nemusím bránit ani vysvětlovat jakékoli své rozhodnutí před druhými. Protože je to můj život.“

10. „Nikdy neříkej, že žít můžeš jenom jednou. Není to pravda. Žít jinak můžeš začít každé nové ráno. Umřeš jen jednou.“

11. „Žiju tak, abych byl přesně tím člověkem, jakým jsem toužil být v mládí. To je totiž cesta, jak si splnit své největší sny.“

12. „Snažím se nebýt ničí nepřítel. Ale když mě někdo tak vnímal, odmítl jsem být jeho oběť.“

13. „Spokojený život, to není náhoda, dar z nebe nebo shoda okolností. Spokojený život je především naše osobní rozhodnutí. Rozhodnout se žít především takový život, na jakém záleží.“

14. „Nejvíc o sobě jsem se naučil ve chvílích vnitřního klidu a rovnováhy. A to nejzajímavější, co jsem se v těchto chvílích naučil, bylo, kolik síly mi dodá, když nechám některé věci prostě být.“

15. „Lépe je věřit a zklamat se, než prožít celý svůj život bez jakékoli naděje.“

16. „Nikdy nedovol, aby strach rozhodoval o Tvé budoucnosti.“

17. „Všechno, co člověk dělá z lásky, dělá dobře.“

18. „Když pro lidi děláš něco s láskou, rozséváš tím ve svém okolí nadčasovou vzpomínku, že jsi tu pro ně vždycky byl.“

19. „Když miluješ to, co momentálně děláš, nebo když miluješ to, co momentálně máš, v ten moment máš všechno, co v životě potřebuješ.“

20. „Jako malé dítě mě děsily bouřky a hromobití. Myslel jsem si, že se na mě nebe zlobí. Jak jsem zestárl, paradoxně jsem zjistil, že mě bouřky a hromobití uklidňují. Asi proto, že jsem mezitím pochopil, že se i příroda potřebuje někdy vykřičet.“

21. „Říká se o mně, že rád mlčím. Neznamená to však, že jsem klidný a bezstarostný. Někdy v sobě prožívám bouře a hromobití, o kterých jen nikdo nic neví.“

22. „Od určitého dne říkám lidem: Nerozmlouvejte mi to, jak žiji. Jsem jen člověk, který ví, že jednou musí zemřít, a ten den se s každým dnem blíží. Proto mě, prosím, nechte žít tak, jak chci. K tomuto poznání jednou dospějeme všichni.“

23. „Můj život z vnějšího pohledu možná nemá všechno, jak si druzí představují, ale já dokážu být vděčný za všechno, co mám. A díky tomu mi připadá, že můj život má všechno, co potřebuji.“

24. „Rád cestuji. Když je mi dobře, cestuji, protože je mi pak ještě lépe. Když je mi špatně, také cestuji, protože pak zapomínám na to špatné. A když se v mém životě nic zajímavého neděje, také cestuji, protože se pak něco zajímavého vždy začne dít.“

25. „S nikým se nepoměřuji, nezávodím. Proto když běhám, nikdo mě nemůže porazit.“

26. „Zaslechl jsem, že lidé se snaží neměnit. Nevím, já se naopak snažím nebýt stejný. Toužím být každý den lepší.“

27. „Na co si nejvíc dávám pozor? Na své myšlenky. Vytvářejí z mé hlavy dům, ve kterém pak musím bydlet.“

28. „Emigrace mě mnohému naučila. Zpočátku jsem prosil Boha, aby můj život učinil snazším. Pak jsem se naučil soustředit spíš na to, abych já byl silnější. A nakonec jsem v Americe natočil čtyřicet čtyři filmů.“

29. „Snažím se mít pořád oči na stopkách. Ještě se mi totiž nestalo, aby nějaký okamžik přišel v mém životě dvakrát.“

30. „Osvojil jsem si jeden zvyk. Když odcházím do divadla nebo z divadla, nikdy ty lidi, na nichž mi záleží, nezanechávám bez laskavého slova. Možná je totiž vidím naposledy.“